Čína

Kdy: červenec 2008 (3 týdny)
Kde: Čína
Trasa: Shanghai, Xi´An, Huashan, Guilin, Long Ji, Yang Shou, Beijing
Top 3 places: Long Ji, Yang Shou, Huashan

Postřehy z Číny

Čínské pochutiny

Těšíme se na seznámení s nepřeberným množstvím různých druhů rýže. Záhy ovšem zjišťujeme, že jiná než obyčejná rýře, je určena k exportu. Kopeček bílé rýže , kterou známe již z domova, je nejběžnější přílohou našich jídel. Bílá mazlavá hmota (kašovitost je nezbytná pro snadnější stravování s hůlkami) si nás nezískala.

Ano, čínské polívky opravdu pocházejí z Číny. Jediný rozdíl mezi těmi, které můžete pořídit u nás a polévkami čínskými, je nejen široká paleta různých příchutí, ale také velikost balení. Na pultech vídáme obří rodiné balení , připomínající pixlu od popcornu z Palace Cinemas velikoskti XXL. Polévku si můžete zalít skoro v každém obchodě horkou vodou. Včetně batolat ji jedí čiňané i k snídani.

Maso se nemrazí, ale suší. V obchodě si můžete koupit metrovou sušenou rybu či celou kachnu.

Mnoho lidí je v Číně chudých. Jejich jídelníček se skládá z kopečku rýže či nudlí s trochou zeleniny nebo s vajíčkem. Vajíčka jsou oblíbená. Běžně se v obchodech prodávají již vařená nebo nakládaná.

Marně hledáme čajovny. Ačkoliv v obchodě je velký výběr ledových čajů a nápojů různých příchutí, chceme-li si objednat čaj v restauraci/hostelu nabídka se většinou skládá pouze z max. 3 druhů. Čaje, které si u nás můžeme dopřát v čajovně, jsou pro místní cenově nedostupné. Většina kvalitního čaje, který je v Číně pěstován, je opět určen k exportu do zahraničí.

Naše evropské chuťové buňky se pravděpodobně vyvinuly zcela odlišně od těch čínských. Nelze říci, že by nebylo z čeho vybírat. Lámete si hlavu, jak asi chutná takový had, šnek, krysa, mravenec, veverka či žába? Pak –li že ano, jste v těch správných končinách. Stejně tak milovníci nejrůznějších vnitřností si přijdou na své. Velmi oblíbenou svačinkou čínských školáků jsou kuřecí pařátky. V Číně se jí prostě všechno.

Ojednat si jídlo v čínské restauraci může být oříšek. Nejen, že je jídelníček v čínštině, ale při výběru se většinou nemůžete spolehnout ani na váš zrak ani na vaše čichové buňky. Před vámi jsou pokrmy nepoznaných chutí a vůní. Vezmete-li v úvahu, povahu čínského jídla, po několika nevydařených pokusech, pozbýváme odvahu dále experimentovat a uchylujeme se do baťůžkářských restaurací, kde alespoň tušíme, co nám bylo naservírováno.

Na závěr tu pro vás máme recept na tzv. „Kuře všeho chuť“, které jsme měli možnost ochutnat na turistické výletní lodi do Yang Shou.

1)obstaráme kuře
2)oškubeme většinu peří a vložíme do horké lázně
3)uvařené celé kuře (samozřejmě včetně toho nejlahodnějšího – tj. kuřecích pařátků, kůže, vniřností, zbylých pírek) nasekáme na kousky různých velikostí
4) podáváme s bílou hmotou tedy rozvařenou rýží
5)solit či jinak dochucovat není třeba, stejně je to nezdravé!

Na ulici

Opálení není žádoucí. Jak ženy, tak muži se před slunečními paprsky schovávají pod slunečníky, které zde dosud nevyšli z módy. Před splodinami vás pro změnu ochrání rouška přes ústa. Obojí patří k základnímu vybavení, chcete-li se vydat do města, za zábavou, nákupy či cestujete-li do práce.

Čínští muži mají takový zajímavý nešvar. Kromě neustálého plivání kolem sebe, je běžně ve městě potkáváme s vykasaným tričkem, z něhož na vás vykukuje jejich holý pupek. Čím větší pupek, tím honosněji se jeho majitel nese. Ovšem ani ti, co žádný pupek nemají, se tímto nedostatkem nenechají odradit. I oni se přidají k těm více obdařeným a krouživými pohyby si během chůze svúj pupek nepupek masírují.

Marně na ulici hledáme starší vozy. Jedinými vozidly, které křížují čínské silnice jsou drahá nová auta, taxiky nebo motorky, které většinou slouží k přepravě celé rodiny. Poměrně dost číňanů jezdí na kole. Před slunečními paprsky je chrání buďto deštník přidělaný k řidítkám nebo plastový svářečský kšilt přes obličej.

Nikde v hromadných prostředcích nepotkáváme starší lidi nebo rodiče s malými dětmi. Při nastupování a vystupování z metra či autobusu panuje zákon silnějšího. Vystupuje a nastupuje pouze ten, kdo má silnější lokty. Na výstup je potřeba se připravit již dvě zastávky předem. Pokud se vám do té doby nepodaří přeplněným vozidlem prodrat ke dveřím, jedete dál. Chcete-li naopak nastoupit a málo se tlačíte dopředu, musíte počkat na další spoj a příště se snažit o něco více.

Komický chumel lidí zároveň tlačících se dovnitř a ven z vozidla vysvětluje absence povědomí o pro nás tak známém principu čekání v řadě, který nazýváme pojmem fronta. Tento fenomén lidí spořádaně čekajících až na ně přijde řada, musel být údajně zanesen do čínských turistických průvodců po Evropě a to do sekce, kulturní odlišnosti aneb drobnosti, kterými byste mohli být na vašich cestách zaskočeni. Pravdou zůstává, že my jsme rozhodně zaskočeny byly.

Čínské mravy

Obědváme v jedné z lepších restaurací. U vedlejšího stolu sedí čínská rodinka. Jídlo jim zřejmě chutná, o čemž nás přesvědčuje hlasité mlaskání a říhání, které doléhá až k našim uším. Rodinka odchází, celý ubrus je plný rozházené rýže, rozlitých omáček a zbytků nedojezeného oběda. Velká část zbytků je i na podlaze. Obsluhu ovšem jen tak něco nezaskočí, pod stolem zamete a jídlo sklidí i s igelitem, který je přehozen přes každý ubrus, aby nebyl zašpiněn.

Trápí vás nadýmání? Chce se vám říhnout? V Číně si můžete ulevit kdykoliv. Máte rýmu a teče vám z nosu? Na co máte rukáv? Dávat si ruku přes pusu, když se vám chce kašlat nebo kýchnout, kdo to kdy slyšel? Jste v nekuřáckém vagoně, proč byste si nezapálili, když jste právě dostali chuť na cigaretu? Potřebujete projít a někdo vám stojí v cestě? Vražte do něj a hlavně se neomlouvejte, neměl tam stát!

Čínský vztah k autorským právům je věhlasný. Během cesty nás baví historka o tom, jak si číňané půjčili od Američanů na jeden týden nejnovější typ stíhačky. Během těchto sedmi dnů jej stihli rozebrat na šroubky, vytvořit podrobné konstrukční plány a poté zase složit a odevzat zpět. Do týdne zahájili výrobu čínské verze letounu 

Čínský padělek je někdy na první pohled k nerozeznání od originálu. Zpočátku si lámeme hlavy, jak je možné, že všichni chodí ve značkovém oblečení. Vše, co si u nás můžete pořídit za nemalý peníz, je v Číně k dostání na běžném tržišti za zanedbatelnou cenu a to včetně původní značky výrobce.

Snad i z tohoto důvodu je možné v Číně smlouvat vpodstatě kdekoliv. K našemu překvapení i na letišti! Jediný rozdíl mezi zbožím vystaveným zde a na tržišti je štítek s cenovkou. Cena je na místní poměry tak vysoká, že se ji po přečtení leká i sama prodavačka, čehož my využíváme a kupujeme paraple za 100 YN namísto původních 300 YN.

Dorozumívání

Jsme vděčné vládním představitelům, kteří nás pod pohružkou nevydání čínských víz v případě, že jim dopředu nedodáme potvrzení o rezervaci našeho hotelu, donutili si ubytování ještě před odletem vyhledat. V labyrintu čínských ulic jsme někdy ztracené. Naštěstí skoro vždy se objeví nějaká ochotná duše, která se nás čínskou angličtinou snaží nasměrovat k našemu hotelu. Po krátkém rozhovoru docházíme k překvapivým propočtům, zdá se že 80% všech ochotných jedinců, jsou učitelé angličtiny.

S naší čínštinou bychom měly asi opravdu něco udělat. Pokud připustíme, že čínsky nehovoříme, naše odpověď zpravidla vyvolává na tvářích číňanů neskrývaný údiv a ještě jednou, pro jistotu, se nás zeptají čínsky.

Problém nastává, když se náhodou anglicky mluvící osoba né a né objevit. V ruce svíráme lísteček s adresou hostelu. Jsme v neznámém městě a ještě jsme se zde nezorientovaly. Po přečtení anglického názvu hledaného místa, se pokoušíme vyloudit čínsky ekvivalent, samozřejmě bezúspěchu. Nejlepší tedy bude, aby si název přečetl taxikář sám. Podáváme lísteček. Taxikář kroutí hlavou. Neumí číst.

Dále

....dále jsme se v Číně setkaly:

• s ženami, jejichž oděv nám připomínal pyžamo.
• Nenápadnými stařečky, kteří čekají, až dopijete, aby si od vás mohli vzít vaši PET láhev a tímto sběrem si přivydělat ke svému nízkému důchodu.
• S cestovatelským snem většiny obyvatelstva navštívit buďto USA nebo Francii „protože je romantická.“
• Malým historickým povědomým „Chtěla bych do Německa, protože má úžasnou historii.“
• Těmi nejlepšími batůžkářskými hostely vůbec.
• Umělou zaměstnaností. 4 lidé nám na letišti kontrolují lístek před nástupem do letadla v jednosměrném koridoru v rozmezí 25m 
• Nezapomenutelnými otevřenými toaletami, kde vykonání vaší potřeby se stává společenskou událostí a kde již není třeba zjišťovat zda je či není daná toaleta obsazena, protože již při prvním pohledu máte jasno.
• Všudypřítomným obdivem nad naší přítomností na jakémkoliv místě v Číně.
• Se smogem ve většině měst, který by se dal krájet.
• S ponurými, šedými stejně vypadajícími výškovými budovami se zamřížovanými okny.
• S absencí náboženských budov, které by sloužily k jinému než turistickému účelu.
• Magnum za 8 Kč